Expedice za malováním pod širákem.
2014 / Malta – aneb první cesta za malováním pod širým nebem
Už delší dobu jsem toužil po tom, abych vyrazil jen tak s batohem někam do světa k moři – a abych tam mohl malovat jen tak pro radost v plenéru akvarelem. Chtěl jsem spojit malování v plenéru s moji cestovatelskou touhou. Ale to bych nebyl já, aby se něco speciálního nevyvinulo... Zrovna se nám narodilo naše druhé dítě, a já zatoužil po dovolené – a jelikož jsme si řekli, že letos nikam nepojedeme, dostal jsem od manželky propustku, aby mě z toho doma nešvihlo. Ale ne vážně, doma to bylo v pohodě... tady spíše šlo o to, aby mé miláčky doma nešvihlo ze mě. A tak jsem si řekl, že je to dokonalá příležitost k tomu, abych vyzkoušel cestování na vlastní pěst – lowcost s batohem a pár papíry, pod širák. Nejhorší co se může stát je to, že někde uvíznu na cestě. Ale co, nějak se to naučit musím – a sen byl do budoucna takto cestovat ve dvou. Všude o tom jen čtu, chtěl jsem to vyzkoušet na vlastní kůži. Po dlouhém hledání jsem narazil na super levné letenky z Bratislavy na Sardinii za neuvěřitelných 699 Kč. Koukl jsem na to, jak to tam vypadá – a bylo rozhodnuto. Hned druhý den jsem odjel na letiště a těšil se na svou cestu. Letělo to nějak kolem 23:00... nejdřív psali, že je zpoždění. Pak delší zpoždění. A nakonec nám bylo sděleno, že fouká vítr, že si pilot netroufnul přistát a že asi přistane v Brně – a že nás tam odvezou autobusy. Tak to by bylo, docela mi to začalo zostra. Když jsme se tedy dobrali k autobusu před letištěm, velice milá paní nám oznámila, že pilot nepřistál ani v Brně a prostě odletěl zpátky do Irska. Pecka... a co teď. Někdy ve 01:00 v Bratislavě na letišti, v roce 2014, kdy jsem ještě ani neměl chytrý telefon, natož připojení k internetu. Nakonec se mi podařilo někoho přemluvit, aby mi na ráno koupil lístek Student Agency domů. Tak tohle je můj začátek cestování – první zkušenost, a hned celkem fiasko. Domů jsem přijel jako spráskaný pes. Ale to mě samozřejmě nezlomilo – propustka již byla vystavena a já byl rozhodnutý vyrazit někam na cesty malovat v plenéru. Po krátkém hledání jsem narazil na letenku do Vallety na Maltu. Nedalo to moc přemýšlení – letenku jsem okamžitě koupil. Sice už to nebylo tak lowcost – letenka stála šílených 1 999 Kč – ale byl jsem odhodlaný letět. Bohužel jsem musel akceptovat jistá úskalí – letělo se z Varšavy do Pisy a druhý den z Pisy do Vallety. Ale co, to nějak zvládnu. Takže jsem sbalil všechny věci, vypravil se na vlak, který mě z Olomouce hodil do Ostravy, v Ostravě jsem se nalodil do takové malé soukromé dodávky a přes zastávku v Katovicích jsem se pohodlně dostal do Varšavy. Pak už odlet byl celkem v klidu. V Pise jsem potřeboval přečkat noc, jelikož jsem tam přiletěl pozdě – všude jsem měl načtené, že klidně můžu spát na letišti, že to nikomu nevadí. Až teda na to, že ve 3 ráno do mě kopl nějaký uklízeč, že prý se letiště od 03:00 do 05:00 zamyká a že si mám jít lehnout ven mezi ostatní bezdomovce. Bylo to docela vtipné – leželo nás tam před vchodem asi deset. Přežil jsem to. Ráno jsem si udělal výlet ke slavné šikmé věži – jelikož to by byl hřích, když už tam musím přestupovat, tohle nevidět – i přes tu šílenou hromadu turistů, která tam pochopitelně byla. Při cestě zpátky autobusem jsem se snažil držet pohodlnou časovou rezervu, ale co čert nechtěl – sedl jsem asi do špatného autobusu, který mě zavezl asi 5 km za letiště. Užil jsem si trochu zdravého stresu – já, který neumím vůbec anglicky. Ale nakonec jsem rezervu zdárně využil a dopravil se tak tak zpátky na letiště. A hurá do Vallety!