Příběh reliéfu, který začal na řezbářské škole a dnes slouží jako připomínka našich začátků. Přestože se této práci věnujeme jen výjimečně, stále má své místo v naší tvorbě.
Příběh reliéfu, který začal na řezbářské škole a dnes slouží jako připomínka našich začátků. Přestože se této práci věnujeme jen výjimečně, stále má své místo v naší tvorbě.
Reliéf s motivy inspirovanými dílem Alfonse Muchy pro nás vždy představoval nejen výzvu, ale i osobní příběh. Tento motiv nás provází už od školních let, kdy jsme s manželkou navštěvovali řezbářskou školu. Bylo to období, kdy se Muchovy plakáty staly nedílnou součástí naší školní průpravy. Bohužel se tehdy často stávalo, že se jako vzor používal již značně zjednodušený reliéf od jiného žáka, čímž se původní krása a složitost Muchova díla vytrácela. Samozřejmě, řezbářskou práci je vždy nutné zjednodušit – o tom řezba přece je. To zjednodušení ale musí mít svou míru, aby stále zachovalo ducha a krásu původní předlohy. Já to tehdy vnímal mnohem složitěji než naši mistři.
Až někdy ve třetím ročníku se ve mně konečně probudily skutečné řezbářské schopnosti. Do té doby jsem spíše vynikal v kresbě a nedokázal jsem proniknout do vícerozměrného pojetí díla. Ale jednoho dne se to zlomilo. Rozhodl jsem se vytvořit reliéf přímo podle plakátu Alfonse Muchy, včetně jeho složitých ornamentálních prvků na okrajích. Mistři na mě hleděli s respektem, protože věděli, jak náročná práce to bude, a já se snažil, aby výsledek stál za to. Nakonec se můj reliéf stal vzorem, podle kterého se na škole pracovalo ještě několik dalších let, jak mi prozradila má žena, která tehdy chodila o dva roky níže. Dodnes si ale říkám, že bylo škoda, že mistři nezadávali studentům vytvoření vlastní verze tohoto motivu, což by mohlo podpořit ještě větší kreativitu.
K tomuto dílu se váže i humorná historka. Na řezbářské škole jsme na dokončení prací mívali až absurdní dostatek času, například tři týdny. To mi ale dávalo příležitost být trochu produktivní „po svém“. Během této doby jsem stihl nejen dokončit svůj reliéf, ale i vyrobit další druhý kousek na prodej a stále mi zbylo dost času věnovat se nenápadnému fušování na dalších zakázkách a někdy i prostému flákání, když se mistři nedívali. Tento způsob práce mě poprvé přiměl uvažovat, že by mě řezbářství mohlo jednou živit. Byl to bezstarostný čas, který mi z dnešního pohledu, kdy je život plný starostí, připadá jako cenná zkušenost. Přestože škola jako taková nebyla ideální, přivedla mě k práci se dřevem, která nás oba dodnes živí, a co je nejdůležitější – našel jsem tam svou ženu.
Dnes, když přijde objednávka na reliéf s motivem Alfonse Muchy, je to právě má žena, kdo jej vytváří. Musím uznat, že je v tom mnohem lepší než já. Detaily, preciznost a trpělivost – to jsou její silné stránky, které já nikdy neměl. Nemá smysl si nic dokazovat, za ty roky je zcela jasné, co je čí parketa. Já jsem specialista na obličeje – dokážu jim dát výraz a duši. Veronika se naopak zaměřuje na precizní, zdlouhavou, detailní práci. Výsledkem je dokonalá spolupráce, která tvoří základ naší značky dlabal.com. Každý má své místo, a právě díky tomu vznikají díla, která zanechávají hluboký dojem a dlouhodobou hodnotu.
